Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

FotoPoezie

 
              Moje panička ráda fotí a píše poezii, na ukázku je tu pár takových momentů a dílek, které snad potěší




     
 
  

Na Tenkém ledě

Utopie názorů zmatených lidí
poletují vzduchem jako nic
Mluvíš jako potulný mistr
a klečíš nad svým životem
Z vlny morálky pleteš si rukavice

Bodavá slova a ostrý jazyk
svou iluzí roztančí tvůj dech
A ty v rytmu prachu kráčíš dál
sesypaný a nedokončený jak zrezlý plech
Na šachovnici života svůj tah si vzdal

Masky pokrytců znovu si zakrývají tvář
hrají tu podivnou hru
Hrají a netuší proč tak trpce
Nad hlavou nezbyla ani svatožář
Zbylo jim jen zkamenělé srdce




Studánka

Studánka života volající po vodě.
Otrávená špínou a kamením.
Každý den toužící po svobodě.
Touha, že v tu vodu se proměním.

Studánka snů toužící po lásce.
Porozumnění a naplnění citů.
Uvědomnění toho,co vše je v sázce.
Chci být tou láskou s vůní květů.

Studánka vyprahlá sní o vysvobození.
Smutná a bez slz smí se jen bát.
Vše zdá se nejisté, není rozhřešení.
Já chci ji naplnit a novou naději dát.

Jistota smutku a pláče,
tvůj vlastní žalář bolestí.
Pokaždé cítit se jak zraněné ptáče,
které pomalu klesá mrtvé do listí.



Před koncem

Okamžik útlumu radosti
V tiché změně úzkosti
Všechny milé drobnosti
Ztrácejí se...

V celé životní moudrosti,
hledám cestu jak přežít...

Smutná lítost s kapkou strachu,
uzavírá mě kamsi hluboko,daleko
V bludišti narážím do stěn...
Opět se zvedám, ještě jednou,
naposled...vplouvám zpět do života



Malá pravda

Nejvíce je nejméně
Dokonce i požehnaně
Pustá cesta do sebe
Bez mapy se obejde
Cesta samoty a milosti
Nepochopená slova moudrosti
Nevyřčené chvíle lásky
Zůstanou navždy hudbou radosti



Dokud jsem tu

Dokud ještě sladká slova můžu říkat,
Dokud ta slova nepromění se v ticho,
Dokud ještě nejsme němí smrtí,
chci Ti říct, že toužím po Tvém obětí...

Dokud ještě cítím tlukot svého srdce,
dokud mé oči ještě neosleply,
dokud stále dýchám,
dýchám pro Tebe,
jsme tu stále
pro sebe
my.



Zbraň nabitá slovy

Konverzace bez smyslu a bez šatů
Pod víčky snad jen žal či hloupost
Z drzosti nevhodných slovních návratů
Po celé dny usínají v obyčejnou malost

Stále se vpisují hluboko do mraků
Smysl ztracen v kapce děšťové vody
Bůh oči zavírá a směřuje hlavu dolů
Hořký nádech vypiju s příchutí zloby

Stěny krutých slov zarývají se hluboko
Jsme jako podivné stíny vlastní slabosti
S chladnými ústy dobroty hrají si na oko
Za mlhou významu slov prohravám s věrností



Smutek

Rozpíná se všude kolem,
zahaluje hořce moji tvář
Přikryje mě pokrývkou ze slz
Rozdrtí mě svou studenou dlaní,
a táhne me do svého světa,
kde smutek a slzy si podávají ruce

Po cestách lidských kráčí,
a zcela jistě nebude tu sám
Do samoty a lítosti Tě oblékne
Falešné verše cituje Ti rád
Má tisíc podob, které jsou jak gilotina
Z propasti ochucené strachem, slétl k nám...


Pohlazení přírody

Vzdálená šumící řeka duši pohladí
Přivíráš oči a dýcháš štěstí
Je to jen okamžik stříbrné myšlenky
Potichu Tě obklopila jako mhla

Déšť stéká Ti po těle a smývá Tvé smutky
Hledíš k nebi a slunce Tě hřeje láskou
Opíráš se o strom a čerpáš nové myšlenky
Pak vítr Ti zaváže oči neviditelnou páskou

Přilétl slavík a píseň konejšivou Ti zpívá
Léháš si do trvávy a nasloucháš...
Tvé srdce a duše tu krásnu vnímá
V žlutavém moři pampelišek se roztékáš


Naděje

Víra jako životodárná tekutina
Nikdy neumírá
Proudí v Tobě, naplňuje srdce
Je s Tebou až do konce
Nikdy Tě neopouští
ani, když ji opustíš Ty
Navždy Tě v duši vede za ruku
Šeptá Ti, neboj...jsem tu s Tebou




Intriky

Černá díra plná lží ostatních
Rozkrájená na nejmenší části
Uvnitř sevřená strachem
Důvěra pomalu se vytrácí
Zahalená do závoje intrik
Pravda v lež se rychle obrací





Imprese

Proházené iluze o pravdě
Nesmyslné poruchy vnímání reality
Nedostupné cíle smyslu života
Ostré hroty nárazů nevnímání
Exravertní projev lidské osoby
Návraty skutečnosti prožívání


Malé zázraky

Život v malých hodinách
tvořený malými zázraky
A čas běží
Nevnímáš ho
A pak se najednou zastavíš

A nasloucháš...
Sobě, druhým...
Svůj život sobě přiznáváš
Z chyb tvoříš nové zítřky

Lepší...
Nacházíš v sobě sílu
Vstříc novému jdeš naproti
Dokažeš najednou žít v míru
A nikdy již víc nesmutnit

V těch malých zázracích,
které Ti život přináší,
je celý tvůj svět...
V tvém smutku Ti zaprší
láskou na tvou bledou pleť

A volají Tě zpět k sobě domů...
A ty děláš první krok do neznáma
Vracíš se tam kam patříš...
V malém zázraku přináší nová rána





 



Malá překvapení

Budoucnost je nám ukrytá
A snad jen víra pomáhá...
Své poslání nacházíme
Nakonec život za smrt vyměníme

V malých vteřinách štěstí usínáme
Navždy život v radost proměníme
Pár lidí snad zachráníme...
Ke hvězdám jednou doletíme...



Vše a nic

Prázdné plné NIC
Spojení všech mocných sil
Cesta do neznámého krásna
Odpoutání se a splynutí
Letím do neznáma...s důvěrou



Barvy duše

Vnitřní vedení hovoří šeptem
Nechávám se vést...nenuceně
V každém okamžiku bděle
Jsem milující, plynoucí, bez snů
Bez iluzí...

Raduji se každý den,
že skutečné je uvnitř, nemusím ven
Naslouchám tlukotu svého srdce
Nesoudím nic a nejsem první
Konečně jsem přístupná životu...



Mini

Je to takový malý trik,
ten život...
nakonec jen krátky mžik



Miracle
V duši opět koluje láska
V mysli opět tančí štěstí
Oči opět mluví místo úst

A Já...
Strážím své tajemství...
A lásce jen dovolím růst

TOPlist
aktualizováno: 24.08.2016 19:16:16